Runescape jsem hrál, ale krátce (Asi jenom rok). Pak když jsem se k němu po letech vrátil, stačilo mi předstírat, že jsem naivní mladá holka, povídat si s premium uživatelama a měl jsem bez práce a grindování bohatství, o kterém jsem si mohl jen zdát. Byla to pro mě spíš zajímavá sociální sonda, protože jsem si uvědomil, že povolání kurvy (byť internetové - ale konec konců goldy a itemy byly taky imaginární a internetové), je velice psychycky náročné.
Zajímavostí je, že zprvu to byla s...
Tento příspěvek je dlouhý. Klikněte pro zobrazení celého příspěvku.

Runescape jsem hrál, ale krátce (Asi jenom rok). Pak když jsem se k němu po letech vrátil, stačilo mi předstírat, že jsem naivní mladá holka, povídat si s premium uživatelama a měl jsem bez práce a grindování bohatství, o kterém jsem si mohl jen zdát. Byla to pro mě spíš zajímavá sociální sonda, protože jsem si uvědomil, že povolání kurvy (byť internetové - ale konec konců goldy a itemy byly taky imaginární a internetové), je velice psychycky náročné.
Zajímavostí je, že zprvu to byla sranda, potom nával radosti z benefitů a dárků, ale skončilo to něčím, co hraničilo se závislostí. Na jednu stranu to bylo hrozně ubíjející a bylo mi těch paniců i líto, na druhou stranu jsem nemohl odolat těm lehce vydělaným zlaťákům a když jsem je začal utrácet, tak jsem je i potřeboval. Skončil jsem s Runescapem nadobro a rozhodl jsem se, že v životě budu jenom light verze kurvy. Budu brát míň peněz, ale zase budu mít míň psychycké zátěže. V podstatě Runescapu vděčím za to, že normálně pracuju, ale za tu zkušenost jsem zaplatil příšernou cenu.
Hrál jsem spíš UO, ale nejvíc jsem se napařil Helbreathu. (Helbreath si najdi, určitě ti to taky nic neřekne). Helbreath běží dodnes (nevím jak offico, ale free servery jedou) a kamarád, se kterým jsme ho hráli, měli i vlastní server a hackovali cizí (aby k nám chodilo víc lidí), mě vydržel dodnes. Když nad tím tak přemýšlím (nostalgie je to fakultativní, čistě pro pobavení osazenstva), tak na wowku jsem třeba poznal svoji bývalou (4 roky vztahu, full tier sety pro naše postavy a pád vanilla wowka... Byly to divoké časy) no a v podstatě převážná část sociální interakce s lidmy se v minulosti točila kolem her. Jsem jasná odchylka od kognitivní teorie a to díky křemíkovím technologiím.
Ještě že jsem se na to (pozdě, ale přeci) vysral a trávím čas radši sezením na židly na sluníčku a chlemtání lahváče. Je to takovej návrat k té přírodě.

Zkrátit dlouhý příspěvek.