Většina lidí si představuje atomové jádro jako soubor kuliček, ale to není tak úplně pravda. Proton je koexistence menších částic, stejně tak neutron. Ty menší částice se už chovají spíš jako vlny, než jako kuličky na provázcích nebo v důlku. Kvarky mezi sebou interagují a vytváří při oné interakci virtuální částice (asi by se to dalo představit jako průnik dvou vln, kde se vytvoří díra ničeho, obklopená něčím a to se nějak chová... čert ví :-).

To podstatné ale je, že abychom ...
Tento příspěvek je dlouhý. Klikněte pro zobrazení celého příspěvku.

Většina lidí si představuje atomové jádro jako soubor kuliček, ale to není tak úplně pravda. Proton je koexistence menších částic, stejně tak neutron. Ty menší částice se už chovají spíš jako vlny, než jako kuličky na provázcích nebo v důlku. Kvarky mezi sebou interagují a vytváří při oné interakci virtuální částice (asi by se to dalo představit jako průnik dvou vln, kde se vytvoří díra ničeho, obklopená něčím a to se nějak chová... čert ví .

To podstatné ale je, že abychom spojili dva protony, potřebujeme kvůli jejich náboji a nepoměru slabé a silné síle nějaké lepidlo a tím je neutron. Skladba neutronu umožňuje vytvořit více oněch virtuálních lepidel a to udrží atomové jádro pohromadě.
Další věc je ta, že neutron nemůže existovat sám o sobě. Když nemá dostatečnou interakci s protonem, po čase se sám rozpadne.

A tady se dostáváme k tomu, proč se atomy rozpadávají. Čím víc je v jádru protonů, tím víc potřebuje neutronů na to, aby drželo pohromadě. Náročnost na počet neutronů ale neroste lineárně, ale exponenciálně. Jenže čím víc je v jádru neutronů, tím víc se "vzdalují" od protonů, protože jich je prostě moc a nedaří se jim k protonům nacpat. V určitý okamžik tedy dochází k rozpadu okamžitě. To jsou ty prvky s protonovým číslem 100 a výše.
Prvky s nižším protonovým číslem jsou ale ve stavu Schroedingerovy kočky. Jde o to, že atomové jádro se pořád mele a převrací. Stejně jako se vše hýbe, tak se hýbe i atomové jádro. No a jak se v něm částice přesunují, tak se může stát, že se dostanou do pozice, kdy neutrony u sebe protony neudrží. Například dojde k náhodnému synchronnímu pohybu půlky protonů jedním a půlky druhým směrem, nebo se na chvíli dostane na povrch víc neutronů, než je zdrávo. Nebo třeba dojde na chvíli na příliš mnoho rozpojených virtuálních vazeb a nějaký neutron se rozloží.
Výsledek tedy je, že při nějaké situaci dojde k rozpadu jádra.

Tak a teď ještě dovětek:
Poločas rozpadu je především informace, která říká, jak často dochází k dané šanci na rozpad a je podaný tak, aby to pochopl každý blb. Poločas rozpadu má veškerá hmota ve vesmíru, kromě nejtitěrnějších částic. Poločas rozpadu má i proton. Běžně se rozpadá třeba i deuterium, tritium, apod.

Zkrátit dlouhý příspěvek.