Nové studie toho, jak Adolf Hitler využil záznamy o registracích zbraní pro jejich konfiskaci a pro popravy jejich vlastníků, jsou působivou lekcí — lekcí, jež ukazuje, proč Američané a jejich Kongres odmítají registraci poctivých vlastníků zbraní.

Nacisté po invazi využili předválečné seznamy vlastníků zbraní pro konfiskace; mnozí majitelé prostě zmizeli. Po konfiskaci nacistům nic nebránilo páchat zlo na odzbrojeném obyvatelstvu, jako třeba na těchto bezmocných Židech z varšavského ghetta.

e velmi poučné — zvláště v současné době — si připomenout, proč američtí občané a jejich Kongres v historii vždy odmítali registraci zbraní. Důvod je prostý. Vinou registrace může tyranská vláda snadno konfiskovat zbraně a páchat násilí na svých občanech. Popírat tento historický fakt není o nic smysluplnější, než popírat existenci holocaustu nebo to, že nacisté povraždili miliony odzbrojených lidí.

Pracuji na knize, zabývající se nacistickou politikou a praxí v omezování civilního vlastnictví zbraní a při vyhlazování vlastníků zbraní v Německu a v okupované Evropě. Následující příklady mých poznatků by mohly zredukovat názory, podle nichž drakonické tresty za „nezákonné“ (tedy neregistrované) ozbrojování prospívají společnosti.

V době nacistického útoku na Židy, známého jako Křišťálová noc, Heinrich Himmler, hlava nacistického SS a policie, přikázal odzbrojení Židů (detail). People's Observor (Völkische Beobachter), Nov. 10, 1938. Zákaz vlastnění zbraní pro Židy Rozkazem SS Reichsführera Himmlera Mnichov, 10. listopadu [1938] SS Reichsführer a šéf německé policie vydává následující rozkaz: Osobám, jež jsou podle Norimberských zákonů považovány za Židy, je zakázano vlastnictví jakékoli zbraně. Porušení tohoto zákazu je trestáno koncentračním táborem a vězením v délce do 20 let.

Křišťálová noc — nechvalně známý nacistický pogrom na německé Židy — nastala v listopadu 1938. Předcházela jí konfiskace zbraní židovských obětí. List New York Times hlásil 8. listopadu z Berlína "Berlínské policejní ředitelství oznamuje 'odzbrojení' Židů," s vysvětlením:

Berlínský policejní president, hrabě Wolf Heinrich von Helldorf, ohlásil, že v důsledku policejní aktivity několika posledních týdnů bylo veškeré berlínské židovské obyvatelstvo "odzbrojeno"; konfiskováno bylo 2 569 ručních zbraní, 1 702 zbraní střelných a 20 000 nábojů. Židům, u nichž by byly nalezeny zbraně bez platné licence, hrozí nejpřísnější tresty.¹

K výbuchu násilí došlo 10. listopadu: "nacisté ničí, vykrádají a pálí židovské obchody a chrámy." "Jedním z prvých zákonných nařízení byl rozkaz Heinricha Himmlera, velitele německé policie, zakazující Židům vlastnit jakékoli zbraně a uvalující trest dvacetiletého vězení v koncentračním táboře na každého Žida, v jehož vlastnictví by nadále zbraň byla nalezena."³ Tisíce Židů byly odvezeny.

Nacistické jednotky při invazi do Holandska v roce 1940 rozvěšují vyhlášky zakazující všechny střelné zbraně. Die Deutsche Wochenshau, 15. května 1940.

Prohlídky židovských domů byly zaměřeny na konfiskace zbraní a cenností a zatýkání dospělých mužů. Americký konsulát ve Stuttgartu byl zaplaven Židy prosícími o víza: "Ti, v jejichž domech byly nalezeny prastaré zrezavělé revolvery, křičeli, že se neodváží návratu domů ani do práce. Byl to úplný vroucí kotel panikou zachvácených lidí."⁴

Himmler, hlava nacistické hrůzné policie, se později stal architektem holocaustu, v němž zahynulo šest milionů Židů. Je zřejmé, že dříve, než toto vyvražďování začalo, Židé museli být odzbrojeni.

Zjistit, kdo z Židů vlastní zbraně, nebylo pro nacisty nijak obtížné. Liberální Výmarská republika totiž přijala v roce 1928 Zákon o zbraních, který vyžadoval podrobné policejní záznamy o vlastnících zbraní. Další podobný zákon podepsal Hitler počátkem roku 1938.

Ostatní evropské země měly také zákony, vyžadující policejní záznamy o těch, kdo vlastní zbraně. Když nacisté obsadili Československo a Polsko v roce 1939, snadno identifikovali majitele zbraní. Těm pak často, stejně jako politickým oponentům, uprostřed noci na dveře zaklepalo Gestapo.

Holandská vyhláška zakazující zbraně (detail). Občané měli 24 hodin na odevzdání zbraní nacistům; jinak jim hrozil trest smrti. Text vlevo v němčině, vpravo ve vlámštině; překlad níže. Die Deutsche Wochenschau, 15. května, 1940. Regulace vlastnictví zbraní v okupované oblasti 1. Všechny střelné zbraně a munice, ruční granáty, výbušná zařízení a ostatní válečný materiál musí být odevzdány. Předání musí nastat do 24 hodin na nejbližším německém vojenském administrativním velitelství nebo na posádce, pokud nebylo smluveno jinak. Místní samospráva nese plnou odpovědnost za bezvýhradné dodržení. Výjimky mohou povolovat velící důstojníci.

Představte si, že sedíte v německém kině v květnu 1940. Týdeník ukazuje útoky na Holandsko, Belgii a Francii.⁵ Sotva jednotky a tanky Wehrmachtu překročí holandskou hranici, film ukáže německé vojáky, vyvěšující vyhlášku metr širokou, a o málo nižší. Její titulek zní " Regulace vlastnictví zbraní v okupované oblasti" ("Verordnung über Waffenbesitz im besetzen Gebiet"). Kamera přejede oba sloupce vyhlášky, psané německy na levé a vlámsky na pravé straně, s orlicí a hákovým křížem uprostřed. Přikazuje odevzdání všech zbraní německému velení do 24 hodin. Celý text není vidět; podobné vyhlášky ale hrozí za nedodržení smrtí.

Film ukazuje dělostřelectvo a pěchotu v ulicích; šťastní obyvatelé jim mávají. Vidíme útoky na holandské a belgické vojáky; Hitler oznamuje, že tato velká válka nastolí Tisíciletou říši. Vlastenecká hudba, záběry dělostřelecké palby, bombardování a tankových útoků tvoří velké finále.

Německá vyhláška z okupované Francie, jež uvaluje trest smrti na ty, kdo neodevzdali všechny zbraně a vysílačky během 24 hodin (detail) . Překlad níže. Musée de l'Ordre de la Libération, Paris. Rozkaz stran vlastnictví zbraní a vysílaček v okupovaných oblastech 1) Všechny zbraně a všechny druhy střeliva, ručních granátů, výbušnin a ostatní válečné prostředky musí být okamžitě odevzdány. K předání musí dojít během 24 hodin na nejbližší "Kommandantur" [úřad německého velení] pokud nebylo domluveno jinak. Místní samospráva bude přísně zodpovídat za dodržení tohoto rozkazu. Výjimky mohou povolovat [němečtí] důstojníci. 2) U kohokoli budou nalezeny zbraně, munice, ruční granáty nebo jiný válečný materiál, ten bude odsouzen k smrti nebo k nuceným pracem; v méně významných případech k trestu vězení. 3) Kdo vlastní radiopřijímač nebo vysílačku, je povinen je odevzdat nejbližší německé vojenské posádce. 4) Všichni, kdo nedodrží tento rozkaz, nebo kdo se dopustí jakéhokoli násilí proti německé armádě nebo kterémukoli jejímu vojákovi, budou odsouzeni k smrti. Vrchní velitel armády

Francie padla rychle; a tytéž vyhlášky, vyhrožující smrtí za vlastnictví zbraně, se objevily na každém rohu. Jednu z nich si můžete dnes prohlédnout v Paříži v Museu osvobození (Musée de l'Ordre de la Libération). Fotografie vyhlášky i s překladem je reprodukována zde.

V té hrozbě byla chyba. Vyhláška neobsahovala žádný prostor pro čas a datum vyvěšení, takže nikdo nevěděl, kdy čtyřiadvacetihodinová "čekací doba" začíná a končí. Nacisté by třeba zastřelili každého, kdo přišel o hodinu později. Vskutku, střelci jsou nebezpeční i beze zbraní, neboť s nimi dokáží zacházet, a typicky jde o nezávislé a nápadité lidi. Švýcarský návod k ozbrojenému odporu právě na základě takovýchto zkušeností uvádí:

I pokud důvěřivě odevzdáte své zbraně, octnete se na "černé listině" bez ohledu na cokoli. Nepřítel bude časem potřebovat rukojmí a zavede nucené práce (čti: "otroctví") a při hledání rukojmí a otroků rád "černé listiny" využije. Znovu vidíte, že je obtížné se vyhnout síti nepřítele, a je lepší zemřít v boji. Po vypršení termínu nastanou razie, prohledávání domů a kontroly na ulicích.⁶

Komentář v New York Times stran dalších souvisících práv, jež nacisté omezovali kamkoli přišli:

Vojenské rozkazy nyní zakazují Francouzům mnohé, co nebylo dovoleno německému národu od nástupu Hitlera k moci. Vlastnit vysílačky či naslouchat zahraničnímu rozhlasu, organisovat veřejná shromáždění a publikovat letáky, v jakékoli formě šířit protiněmecké názory, vlastnit zbraně — to vše je podrobenému francouzskému národu zakázáno . . . .⁷

Přestože nacisté dostáli své hrozbě a popravovali vlastníky zbraní, omezující zákony nebyly zcela úspěšné. Docházelo k ozbrojeným útokům, vedeným partyzány. Hnutí odporu však naráželo na nedostatek zbraní mezi civilisty.

V roce 1941 státní zástupce Robert Jackson předložil Kongresu plán registrace všech palných zbraní.⁸ Vzhledem k dění v Evropě se Kongres vylekal, a legislativa naopak podporovala Druhý dodatek. Jak vysvětlil kongresman Edwin Arthur Hall: "Před příchodem Hitlera nebo Stalina, již odebrali moc německému a ruskému lidu, legislativy těchto zemí prosadily zákony olupující lidi o možnost vlastnit a používat zbraně, aby nemohli bránit rozvoji tak ďábelských a ničivých státních policejních organisací jako Gestapo, GRU nebo Čeka."⁹

Kongresman John W. Patman doplnil: "Lidé mají právo vlastnit zbraně; pokud by se tedy některý z našich politiků chtěl stát diktátorem či králem, lidé se mohou spojit a s užitím zbraní a střeliva, jež mají, se mohou řádně bránit. . . ."¹⁰

Jen dva měsíce před japonským nevyhlášeným útokem na Pearl Harbor, Kongres autorisoval presidenta k vyvlastnění rozsáhlých skupin vojensky použitelných prostředků oproti platbě nebo poctivé kompensaci; zároveň však zdůraznil:

Nic v tomto zákoně nesmí být interpretováno —

(1) jako autorisace k vyvlastnění nebo k požadavku registrace jakýchkoli zbraní, jež kdokoli vlastní pro osobní ochranu nebo sport (a jejichž vlastnictví není omezeno, případně registrace vyžadována, již existujícím zákonem), [ani]

(2) jako sebemenší omezení práva vlastnit a nosit zbraně . . . .¹¹

V téže době Hitlerova vražedná komanda — "Einsatzgruppen" — řádila ve Východní Evropě a v Rusku. Jak uvádí Raul Hilberg: "Vrazi byli dobře ozbrojeni . . . . Oběti byly beze zbraní."¹² Tato komanda popravila dva miliony lidí mezi podzimem 1939 a létem 1942. Jejich úkoly zahrnovaly zatýkání politicky nespolehlivých, konfiskace zbraní a vyvražďování.¹³

Mezi typické popravy patřilo např. zastřelení židovské ženy "jež nenosila žlutou hvězdu a odmítla jít do ghetta" nebo jiné ženy "pro odstřelovačství." U kohokoli byla nalezena zbraň, ten byl zastřelen na místě. Přesto přibývalo odstřelovačů a aktivita partyzánů vzrůstala.¹⁴

Ozbrojení občané nacistům škodili; a nacisté přijímali ta nejpřísnější opatření. K smrti byl odsouzen Polák nebo Žid, "pokud vlastnil nezákonně zbraň, . . . nebo pokud měl důvěryhodnou informaci o Poláku či Židovi, jenž vlastní nezákonně takovou věc, a neupozornil na to bezodkladně úřady."¹⁵

Na základě těchto faktů není obtížné pochopit, proč se National Rifle Association tehdy stavěla proti registraci zbraní, a proč ji dodnes nepřipouští. Z reportáže v American Riflemen v únoru 1942:

Oficiální německé vysílání, 6. ledna, Berlín: "Německá vojenská správa Belgie a severní Francie včera vyhlásila poslední šanci pro obyvatelstvo k odevzdání zbraní beztrestně ke 20. lednu. Po tomto datu bude kdokoli, u nějž budou nalezeny zbraně, popraven."

Tak nacističtí okupanti vyhlásili podobnou lhůtu, jako dříve v Československu, v Polsku, v Norsku, v Rumunsku, v Jugoslávii či v Řecku.

Kolikrát jsme čtli známé zprávy: "Agenti Gestapa spolu s nacistickými vojáky přepadají domovy a podniky a konfiskují všechny soukromé zbraně!"

A jakou pomocí a usnadněním pro okupanty a pro zrádce, již je podporovali, byly registrační seznamy zbraní — seznamy vstřícně připravené k okopírování či ukradení na úřadech většiny evropských zemí.

Jakou starostí a nebezpečím pro Huny a kolaboranty byly zbraně v domech těch občanů, kdo "zanedbali" registraci!¹⁶

Během války se v časopise Rifleman pravidelně objevovaly žádosti na americké střelce, aby "poslali pušku na ochranu britského domova."¹⁷ Britští civilisté pod hrozbou německé invase zoufale potřebovali zbraně pro ochranu svých domovů. Stejné naléhavé žádosti se objevovaly v New York Times. Po dvou desetiletích platnosti zákonů omezujících zbraně Britové naléhavě potřebovali pušky a pistole ve svých domovech, a přijímali dary s velkou vděčností. Ozbrojení občané se pak organisovali jako Home Guard pro obranu před očekávaným útokem nacistů.

Američané odeslali spoustu mužů i zbraní do zahraničí; sami však potřebovali obranu před možnou invazí Japonců, před domácími sabotážemi a zrádci. Sportovci a střelecké kluby proto vzali své zbraně a dobrovolně nabídli své služby obranným silám.¹⁸

Švýcarsko tehdy bylo jedinou zemí Evropy — a vlastně celého světa — kde měl každý muž doma vojenskou pušku. Německé invazní plány braly tento odrazující fakt ozbrojeného obyvatelstva v potaz, jak jsem podrobně rozebral ve své knize Target Switzerland: Swiss Armed Neutrality in World War II (Rockville Center, N.Y.: Sarpedon Publishers, 1998).

Odpor proti nacistickému útlaku byl komplikován vinou nedostatku zbraní mezi civilisty. Jednou z nejvýznamnějších výjimek bylo povstání ve varšavském ghettu v roce 1943, vyvolané několika neuvěřitelně statečnými Židy ozbrojenými pistolemi. Dokázali dočasně zastavit deportace do vyhlazovacích táborů.

Mezi všemi případy ozbrojeného odporu za války je heroismus povstání ve varšavském ghettu z roku 1943 jen obtížně překonatelný. Ačkoli měli do začátku jen několik pistolí, ozbrojení Židé dočasně zastavili deportace do vyhlazovacích táborů, vyhnali vystrašené Němce z ghetta, po dlouhé dny odráželi obrovskou přesilu, a někteří nakonec unikli do lesů, aby pokračovali v boji. Co kdyby taková povstání byla dvě nebo tři, kdyby jich bylo mnoho?

Statisíce Američanů vycvičila jen NRA v přesné střelbě z pušky během války. President Harry Truman napsal, že výcvikové programy NRA "významně přispěly našemu válečnému úsilí" a že doufá, že "ten báječný program National Rifle Association z minulých tří čtvrtin století bude pokračovat."²⁰ Pomáhajíc porazit nacistické a fašistické hrůzovlády, NRA pomohla ukončit holocaust, otrockou práci a ten nejhorší útlak.

Bezvýznamné pacifistické organisace, jež tehdy usilovaly o registraci a konfiskaci zbraní, nijak nepřispěly k vítězství ve válce a k ukončení genocidy. Stejně tak jejich dnešní protějšky nedokáží občanům nabídnout nic, co by je mohlo ochránit před genocidou.

Jednotliví zločinci páchají krveprolití — jež ovšem zasahuje jednotlivce nebo malé skupiny lidí. Předchozí století ukázalo, že teroristické vlády jsou schopné páchat genocidu na milionech lidí — pokud jsou tito lidé odzbrojeni. Plány na konfiskaci zbraní držených mírumilovnými občany byly historicky spojeny s těmi nejzákeřnějšími tyraniemi. To je realita; a v této realitě není překvapivé, že střelci, již ctí zákon, odmítají registraci sebe i svých zbraní.

1. New York Times, Nov. 9, 1938, 24.

2. Gerald Schawb, The Day the Holocaust Began (New York: Praeger, 1990), 22.

3. New York Times, Nov. 11, 1938, 1, 4.

4. The Holocaust, Vol. 3, The Crystal Night Pogrom, John Mendelsohn, ed. (New York: Garland, 1982), 183-84.

5. Die Deutsche Wochenschau, No. 506, 15 May 1940, UfA, Ton-Woche.

6. Major H. von Dach, Total Resistance (Boulder: Paladin Press, 1965), 169. Earlier published as Dach, Der Totale Widerstand (Biel: SUOV, 2nd ed., 1958).

7. New York Times, July 2, 1940, 20.

8. New York Times, Jan. 4, 1941, 7.

9. 87 CONG.REC., 77th Cong., 1st Sess., 6778 (Aug. 5, 1941).

10. Id. at 7102 (Aug. 13, 1941).

11. Property Requisition Act, P.L. 274, 77th Cong., 1st Sess., Ch. 445, 55 Stat., pt. 1, 742 (Oct. 16, 1941). See. Halbrook, "Congress Interprets the Second Amendment," 62 Tennessee Law Review 597, 618-31 (Spring 1995).

12. Raul Hilberg, The Destruction of the European Jews (New York: Homes and Meir, 1985), 341, 318, 297.

13. Yitzhak Arad et al. eds., The Einsatzgruppen Reports (New York: Holocaust Library, 1989), ii.

14. Id. at 233, 306, 257-58, 352-53, 368.

15. Reichsgesetzblatt, I, 759 (4 Dec. 1941).

16. "The Nazi Deadline," American Rifleman, February 1942, at 7.

17. American Rifleman, Nov. 1940.

18. E.g., Report of the Adjutant General for 1945, at 23-24 (Richmond, Va., 1946); U.S. Home Defense Forces Study 58-59 (Office of Ass't Sec. of Defense 1981).

19. See Rotem (Kazik), Simha, Memoirs of a Warsaw Ghetto Fighter, (New Haven: Yale University Press, 1994), 118-19; David I. Caplan, "Weapons Control Laws: Gateways to Victim Oppression and Genocide," in To Be a Victim: Encounters with Crime and Injustice, eds. Diane Sank and David I. Caplan (New York: Plenum Press, 1991), 310.

20. Letter of Pres. Truman to C.B. Lister, NRA Sec.-Treas., Nov. 14, 1945.